Kde jsou hranice únosnosti

2. dubna 2002

Člověk je pasivní k problémům až do té chvíle, kdy na ně narazí nebo kolem nich projde tak blízko, že je ucítí téměř na vlastní kůži. A v ten okamžik je dobré vztyčit hlavu a hodně nahlas říci: Tak už dost! Toto nemůžeme přece jen přehlížet! Toto se musí řešit! V ten okamžik není ani tak důležité, zda-li jste kompetentní pro řešení daného problému. Nejdůležitější je zdvihnout prst a poukázat na to, co většina ostatních lidí pod tlakem běžných povinností přehlíží nebo tiše toleruje.

Proto i já říkám dost nekvalitní zdravotní péči poskytované Nemocnicí v Uherském Hradišti. Není přeci možné, abych byl jako obyvatel obce ležící ve spádové oblasti této nemocnice lhostejný k tomu, že zde působí lékaři, kteří nejsou schopni vám poskytnout odpovídající zdravotní péči. Všichni to víme, všichni nadáváme a mezi sebou si o tom povídáme, všichni raději (když můžeme) odjíždíme do Brna a jiných měst jen proto, aby nás - nedej Bůže - ošetřoval někdo v Uherském Hradišti. Je to veřejné tajemství, ale všichni mlčí. Mlčí veřejnost, mlčí kompetentní orgány, mlčí média. Vy se nebojíte? Nebojíte se toho, že se zraníte a budete převezeni do naši okresní nemocnice? Nebojíte se, že i vy rozšíříte řady těch, kdo dodnes nemají slov a v hradišťské nemocnici by si nenechali ani změřit teplotu? Nemáte strach, že nedopadnete tak, jak slečna z nedaleké vesničky, které po vyšetření bolestivých zad lékaři nerozpoznali nalomený obratel a až na druhý den ji zavolali zpět, aby ji řekli, co ji vlastně je? Nejste nervózní z toho, že nebudete tak jak manžele Rýpalovi z Uherského Hradiště zvažovat podání žaloby na hradišťskou nemocnici, jejíchž lékař ortopedického oddělení přehlédl zlomení dvou krčních obratlů, na což se přišlo až náhodou v brněnské nemocnici? A jak byste se cítili, kdyby vám - tak jak se to již nejednou stalo - zavolali z nemocnice a řekli, že váš příbuzní náhle zemřel při běžném chirurgickém zákroku? Neměli byste pochybnosti? Já je mám a upřímně mohu říci, že dnes již mám i strach léčit se v hradišťské nemocnici.

Příčiny můžeme hledat na mnoha místech - v lidech, v systému, ve shodě okolností. Vím, že lékařům není a nebude nikdy dobře zaplacena jejich odpovědná práce, ale přesto si jako občan dovoluji vyjádřit svoji silnou nespokojenost. Nedokáži také pochopit, proč vedení nemocnice se od všech těchto problémů distancuje, proč ředitel nemocnice (nebo raději soukromý podnikatel v oblasti výzkumu společenských věd a technického testování?) RNDr. Miroslav Rössler, CSc. nepřijme jakožto správný manažer rozhodnutí k nápravě tohoto žalostného stavu a proč všechny kauzy nechce veřejně komentovat a přesvědčit tak veřejnost, že to je jen bohužel shoda velmi nepříznivých náhod.

Apeluji také na kompetentní orgány. Pokud není vedení nemocnice schopno zajistit odpovídající služby obyvatelstvu, tak je buďto samo neschopné nebo je někde ještě závažnější problém (nekvalitní lékaři, špatný systém práce, apod.), jehož řešení si nesnese odklad.


Michal Dvouletý
m.dvoulety@seznam.cz