Otazníky nad vývojem cen pohonných hmot

Dobrý den s Kurýrem, 5. června 2000, str. 5

Ať je na tom Česká republika v přibližování k standardům Evropské unie jakkoliv, v jednom ji až nebezpečně rychle dohání - v cenách pohonných hmot. Minulý týden překročila cena benzínu magickou hranici 30 korun a nikdo dnes nedokáže stoprocentně zaručit, že v nejbližší době nepřekročí dokonce třiceti pěti korunový limit.

Podnikatelé, zemědělci, ale i obyčejní motoristé se hrozí. Bojí se, že takto drahý benzín je pro ně neúnosný a že budou muset přistoupit k razantním opatřením. Proto lze očekávat, že většina výrobců i poskytovatelů služeb v nejbližší době zvýší cenu svých produktů, aby tak kompenzovali zvýšení jejich nákladů. To vyvolá růst inflace a tedy i větší znehodnocení našich úspor. Přirozenou reakcí České národní banky, která bude chtít dostát vytyčeným inflačním cílům, pak bude zvýšení úrokových sazeb, čímž se nejen prodraží úvěry, ale i automaticky stlačí ceny akcií na kapitálovém trhu. Souhrnně pak tato situace vyvolá zbrzdění celého ekonomického růstu naší země.

Ale podívejme se na příčiny tohoto stavu. Minulý týden zvýšila Česká rafinérská, která zásobuje polovinu českého trhu, cenu pohonných hmot v rozmezí od 1,50 do 1,80 korun za litr. Šlo o přirozenou reakci na vývoj cen v Evropě, kde ropa zdražila během sedmi dnů o více jak 40 dolarů za tunu. Analytici se však plně neshodují v názorech na hlavní příčinu této cenové expanze. Je nadevše jasné, že velmi důležitou roli zde hraje kurz amerického dolaru, neboť ropa je celosvětově kótována právě v této měně. Sledujeme-li již delší dobu stálý propad společné měny zemí eurozóny a až neuvěřitelně dlouhou celoekonomickou expanzi Spojených států, pak je přirozené, že i cena "černého zlata" se pro země EU prodražuje. A nejen pro ně. Také kurz naší měny vůči dolaru má pro dovoz negativní tendenci, kdy v prvním květnovém týdnu byla dokonce prolomena hranice 41 Kč/USD. Ale i přesto se domnívám, že hlavní příčinu je třeba hledat někde jinde. Veřejným tajemstvím je totiž fakt, že nedávná dohoda Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), podle níž mělo dojít k zvýšení těžby ropy o 1,45 mil. barelů denně, byla jen politickým manévrem, neboť na trh se nedostalo téměř nic ze zvýšené produkce. Státy OPECu totiž navyšovaly pouze stavy svých ropných rezerv a tak se po prvotní euforii cena ropy opět vrátila k hranici 28 dolarů za barel. Navíc se z vídeňského zasedání OPECu proslechlo, že se tato organizace tajně dohodla na automatické regulaci objemu těžby ropy, kdy hlavním cílem bude udržet její cenu v pásmu 22 až 28 dolarů za barel. A tak se ostatní svět dostal do ekonomického sevření "ropných velmocí", globálního ropného oligopolu zvaného OPEC. Jen doufejme, že se cena ropy nestane zbraní v politickém boji států jako je Írán a další "protiamericky smýšlející" země, které by díky svému ropnému bohatství a silnému postavení v OPECu mohli své pozice takto zneužít. Také se zamysleme nad tím, zda se nebudují podobné kartely i v daleko menším měřítku, především pak v rámci konečných prodejců. Vždyť až zarážející byl třeba nelogický, ale přesto stejný postup v cenové politice našich čerpacích stanic během uplynulých několika měsíců. Možná jsem příliš podezíravý, ale shodu náhod či něco podobného mi nikdo nenamluví. Nevěřím, že v čele těchto společností stojí stejně smýšlející lidé, kteří mají navíc úplně stejné informace. A tak spotřebitel možná utrácí zbytečně velké sumy peněz jen proto, že státní aparatura, již plyne podstatná část ceny benzínu v podobě spotřební daně (40,3 %), je k určitým signálům nepochopitelně nevšímavá.

Michal Dvouletý