Otevřený útok na český politický pluralismus

Dobrý den s Kurýrem, 21. srpna 2000, str. 5

Před několika dny přijala Poslanecká sněmovna hlasy smluvně opozičních stran ČSSD a ODS velmi kontroverzní novelu volebního zákona, která výrazným způsobem modifikuje způsob rozdělování poslaneckých mandátů mezi jednotlivé politické strany. Tato úprava, která zavádí spoustu většinových prvků do systému voleb do Poslanecké sněmovny, se stala terčem kritiky nejen malých politických stran, ale i odborné veřejnosti a dokonce i některých členů sociální demokracie. A tak kde koho napadne, zda-li se novela nestala jen naplněním opoziční smlouvy, kdy si naše dvě nejsilnější politické strany chtějí dlouhodobě rozdělit veškerou politickou moc a vytvořit zde politické prostředí dvou stran, tak jak to třeba funguje ve Velké Británii.

Celá novela totiž spočívá ve výrazném posílení prvků většinového volebního systému, což se projevuje např. zvýšením počtu volebních obvodů z původních 8 na 35 (okresy Uh. Hradiště a Kroměříž tvoří jeden z nich), kdy z každého vzejde průměrně 5 až 6 poslanců, nebo přepočítáváním získaných hlasů modifikovanou D'Hondtovou matematickou metodou, což bude znamenat velkou disproporci mezi procentem hlasů získaných ve volbách a počtem přidělených mandátů. Nový volební zákon však přináší další nezanedbatelné změny. Ruší např. 48hodinovou ochrannou lhůtu pro volební agitaci, umožňuje volit českým občanům v zahraničí, nově upravuje státní dotaci politickým stranám, kdy snižuje příspěvek za každý odevzdaný hlas ze současných 90 korun na pouhou třetinu, přičemž se však podle novelizovaného zákona o politických stranách zdvojnásobily příjmy za každý poslanecký mandát. Politologové se vesměs shodují, že tyto úpravy jednoznačně zvýhodní velké politické strany a dokonce až existenčně ohrozí strany malé. Záchranou pro ně již nebude ani seskupování do předvolebních koalicí, neboť smrtelná rána přišla se schválením pozměňovacího návrhu, který výrazně navyšuje vstupní kritérium pro koalice, kdy dvoučlenná koalice musí získat minimálně 10 procent hlasů, tříčlenná 15 a čtyřčlenná koalice dokonce 20 procent hlasů, aby se vůbec dostala do Poslanecké sněmovny. Tato prostá aritmetika, která z čistě analytického pohledu má svoji logiku, je však politickou ranou pod pás, která je však obhajována "státnickou snahou" vytvořit takové prostředí, ve kterém bude možné po volbách sestavovat většinové vlády. Otázkou však zůstává, proč původní odpůrce tohoto pozměňovacího návrhu, sociální demokracie, překvapivě a na poslední chvíli podpořila tento neotřelý útok ODS proti čtyřkoalici. Snad si premiér Zeman chystá prostředek pro další politické "kšefty", tentokrát s tzv. čtyřkou, nebo se naopak on a jeho strana stali opět obětí jiné, zatím neznámé etapy hry, kterou ČSSD rozehrála s ODS při podpisu opoziční smlouvy.

Malé strany vedeny "útočníky" z čtyřkoalice bijí na poplach. Bojí se o zachování politického pluralismu, mluví o narušení základních demokratických principů, hrozí se vlády jedné strany, rýsují katastrofické scénáře opětovného návratu naši země k politické diktatuře a velmi emočními výroky se snaží udržet si půdu pod nohami. Do diskuse se vkládají i odborníci na politologii a ústavní právo, kteří polemizují o tom, zda přijatá novela není v rozporu s článkem 18 Ústavy ČR, kde je zakotvena zásada poměrného zastoupení při volbách do Poslanecké sněmovny. A rozevřenost nůžek mezi hlasy a mandáty dána aplikací D'Hondtovy metody podněcuje pochybnosti o zachování této poměrnosti a tedy i ústavnosti. Nechme dokončit legislativní proces, vyčkejme reakce Senátu a pana prezidenta a možná pak uvidíme, jak funguje či nefunguje demokracie u nás.

Michal Dvouletý