Nejen střecha nad hlavou

Noviny VŠ, 15. května 1999, str. 2

V poslední době zaznamenává průmysl cestovního ruchu markantní rozmach, s čímž je nerozlučně spojen i rozvoj souvisejících oborů a to především hotelnictví a hotelového průmyslu.

Za posledních 15 let vzrostl počet hotelových pokojů v celosvětovém měřítku zhruba o 60 %. V Evropě, na kterou ještě v roce 1985 připadala polovina světové hotelové kapacity, je tento růst pomalejší, v turisticky rychle se rozvíjejících oblastech východní Asie a Pacifiku je naopak víc než dvakrát nad průměrem. Tento rozmach umožňují především mezinárodní hotelové společnosti a dobrovolné hotelové řetězce, sdružující převážně větší hotely ve střediscích cestovního ruchu. Tyto řetězce hotelů zabezpečují racionalizaci provozu a přináší nesčetné výhody i pro hosta. Setkáváme se s profesionálním marketingem i personálem, centrálním rezervačním systémem, atd. V roce 1993 ovládalo deset největších hotelových společností 16711 hotelů s více než 2 mil. pokojů, přičemž v deseti největších mezinárodních řetězcích bylo zapojeno 15 258 hotelů se zhruba pětinou světové hotelové kapacity. Obecně však lze říci, že v této oblasti převládá nabídka nad poptávkou.

A jak je na tom Česká republika? V bývalém komunistickém Československu byl terciální úsek hodně potlačován a dokonce došlo i k pozastavení rozvoje této oblasti (první poválečný nově postavený hotel byl hotel Jalta - r. 1958). I když v období plánovaného hospodářství vznikly u nás některé "luxusní" hotely (např. Inter-Continental Brno), převládaly ubytovny na nižší úrovni, které měly většinou společné sociální zařízení. To rozvoji cestovního ruchu po roce 1989 příliš nepomohlo. Náhlý nárůst poptávky v roce 1990 zapříčinil nejen dynamický růst počtu hotelů u nás, ale také se kladně odrazil na kvalitě poskytovaných služeb.

Mimořádná polistopadová konjunktura několika lepších pražských hotelů vynesla jejich schopnému vedení záviděníhodné zisky. Podnítila však také mohutnou hotelovou výstavbu a spoluzavinila současnou, v mezinárodním měřítku neobvykle vysokou míru daně z přidané hodnoty pro hotelové ubytování (22 %). V roce 1993 se nabídka přiblížila poptávce a většina hotelů pocítila nový jev - konkurence, což se pozitivně odrazilo i na kvalitě hotelových služeb. Domnívám se však, že v ČR stále chybí celá řada hotelů s kvalitním personálem i službami, které by napomohly vylepšit doposud ne příliš pozitivně hodnocenou pověst českého hotelnictví.

Nahlédneme-li do statistik, zjistíme, že využití pokojů u hotelů a penziónů ve srovnatelném období 97 / 96 dosáhlo v průměru 47,9 %, z toho hotely v průměru dosahují necelých 50 %. Nevyšší procento obsazenosti zaznamenávají hotely nejvyšší kategorie - 69,8 %. Odborné šetření za výrazné pomoci členů Národní federace hotelů a restaurací ČR (NFHR ČR) na dobře zmapovaném trhu ukazuje, že v roce 1997 v hotelech nejvyšší kategorie došlo k celoročnímu nárůstu ceny za prodaný pokoj z 4754,60 Kč na 5235,80 Kč, při zvýšené obsazenosti z 59,22 % na 70,20 % za období celého roku.

Michal Dvouletý