Český vědče, (ne)podnikej!

Ekonom č. 43 / 2001, str. 6

Bylo by to až idylické – mladý, perspektivní vědec po dosažení patřičného vzdělání a nabytí prvotních zkušeností odchází z univerzity a za pomoci tzv. inkubátorů či jiných konzultačních agentur zakládá svoji firmu na podnikatelské využívání svých vědeckých výsledků. “Dot-com” kupuje silný investor, firma vstupuje na burzu a za několik málo let se z ní stává úspěšná společnost se silným finančním krytím, které umožní další a další rozvoj vědeckého potenciálu jednotlivce, jeho týmu, ale i celé společnosti.

Ale zapomínáme, že byznys je jednou byznys a řídí se vždy stejnými pravidly. Trh modifikovaný aktuální nabídkou a poptávkou bude působit i v tomto případě našeho vědce-podnikatele, který se bude muset podřídit vleku tržního mechanismu a vyvíjet takovou činnost, která bude přinášet dostatečné finanční zdroje (ne-li hned, tak v budoucnu zajisté). Ztratí se jeho tvůrčí vědecká nezávislost a i přes přirozený odpor se z něj postupem času stane businessman, který bude odpovědný za tým lidí, které jednoduše bude muset “uživit”. A nebo mu nezbude nic jiného, než vše zabalit a vrátit se zpět do zaprášené univerzitní laboratoře.

Jistě namítáte – na trhu mají místo jen ti úspěšní! Souhlasím, ale zamysleme se nad tím, zda je trh schopen relevantně posoudit přínosy vědeckých počinů, často nenápadných, schovaných pod rouškou jiných projektů, bez důrazné propagace a s mizivým finančním krytím. Trhy rády spekulují, vytváří “bubliny” a pod nekonečnou snahou obchodníků předvídat chování trhu se deformuje jeho racionální fungování. A tak jsou jednou v módě internetové společnosti, jindy biotechnologie a do budoucna … Nikdo neví.

Ale vraťme se na prvopočátek – vědec odchází z univerzity a zakládá firmu. I zde vidím určité úskalí aplikace zahraničních zkušeností. Vždyť pokud z českých vysokých škol odejde i ten poslední potenciál možného komerčního využití činnosti univerzit, tak tyto školy dostanou další ránu pod pás. Zavřou se jim totiž dveře k jedné z nejefektivnějších cest vícezdrojového financování terciálního sektoru vzdělávání. A tak budou odkázány na diskutabilní a nejisté státní dotace, nepříjemné školné nebo málo tržně ceněné artikly jako je poradenství apod. Nebudou mít dostatečné zdroje a prostředky pro výchovu nových perspektivních vědců, což v konečném důsledku ovlivní i “vědecko-výzkumný byznys”. A navíc - jak by mohli pedagogové přednášet to nejnovější z daného oboru, když elitní poznatky budou “uschovány” v komerčních subjektech?

Mohli bychom se tedy zamyslet nad způsoby, jak komerčně využitelnou vědeckou činnost udržet na univerzitách, aby přinášela nejen kvalitní výstupy, ale byla finančním zdrojem pro další rozvoj celé oblasti. Je třeba dát této činnosti daleko transparentnější povahu, zachovat propojení základního a aplikovaného výzkumu, umožnit profesionální manažerské řízení a v potřebné míře aplikovat podnikatelské přístupy. Pak budeme moci hovořit o efektivním způsobu financování vědy a výzkumu.

Michal Dvouletý

e-mail: dvoulety@vos.cz

(autor je ředitelem Studentské Výzkumné Agentury při Evropském polytechnickém institutu, s. r. o., soukromé vysoké škole v Kunovicích)